PRVNÍ ZÁVOD SAMOŘÍDÍCÍCH AUT NA DLOUHOU VZDÁLENOST NA SVĚTĚ
DARPA Grand Challange je závod samořídícíh aut, pořádaný federální agenturou pro vývoj a výzkum ve službách ministerstva obrany Spojených států amerických. Zde by se určitě mohlo ozvat mnoho Amerických odpůrců. Ti by mohli tvrdit, že Amerika sbírá nejrůznější vymoženosti z okruhu „samořídících obraných robotů“ výhradně pro svoje účely a pravděpodobně by měli i pravdu. Ovšem finanční odměna rostoucí od prvního ročníku, startující na jednom milionu amerických dolarů a končící na dvou milionech dolarů je velmi hezká motivace. DARPA se koná od roku 2004 a pyšní se titulem – První závod samořídících aut na dlouhou vzdálenost na světě
PRVNÍ ROČNÍK
První ročník se konal v Mohavské poušti, dne 13. Března 2004 a auta měla za úkol ujet 240 kilometrů dlouhou trasu. Úsměvné je ovšem to, že žádný ze zůčastněných týmu nedokázal tento úkol splnit. Nejůspěšnější auto ujelo přibližně 12 km a poté uvízlo na kameni.
DARPA Grand Challange 2004 nikdo nevyhrál a peněžní odměna nebyla nikomu vyplacena.
DARPA Grand Challange 2004 nikdo nevyhrál a peněžní odměna nebyla nikomu vyplacena.
DRUHÝ ROČNÍK
Druhý ročník se konal na hranicích států Kalifornie a Nevady, dne 8. Října 2005. Tentokrát se jednalo o závod dlouhý 212 kilometrů a jelo se po nezpevněných, kamenito-písčitých silnicích.
Organizátoři si oproti minulému ročníku dali ještě více záležet na obtížnosti závodu. Na „bezpilotní“ auta čekaly například více než 100 stupňové zatáčky, podstatněji užší silnice nebo například tunely.
Jak už to v technických oborech a oborech IT bývá, rychlost pokroku se neustále enormně zvyšuje a někdo by si třeba dovolil tvrdit, že i exponenciálně. Z toho vyplývá, že i přes tyto všechny nástrahy, měl tento ročník už dokonce pět úspěšných závodníků.
První skončil tým StanfordRacing Team s jeho autem Stanley. Trať zvládl dojet za 6 hodin a 54 minut. Týmu se podařilo, aby Stanley dosáhl průměrné rychlostí 30.7 km/h
Organizátoři si oproti minulému ročníku dali ještě více záležet na obtížnosti závodu. Na „bezpilotní“ auta čekaly například více než 100 stupňové zatáčky, podstatněji užší silnice nebo například tunely.
Jak už to v technických oborech a oborech IT bývá, rychlost pokroku se neustále enormně zvyšuje a někdo by si třeba dovolil tvrdit, že i exponenciálně. Z toho vyplývá, že i přes tyto všechny nástrahy, měl tento ročník už dokonce pět úspěšných závodníků.
První skončil tým StanfordRacing Team s jeho autem Stanley. Trať zvládl dojet za 6 hodin a 54 minut. Týmu se podařilo, aby Stanley dosáhl průměrné rychlostí 30.7 km/h
Aby Stanleydokázal zpracovat údaje ze senzorů byl vybaven šesti procesory
1.6 GHz Intel Pentium M a běžel na několika různých verzích operačního systému LINUXU . DISPONUJE také 2x 24 GHz RADAR 1x anténa pro lokalizaci GPS Stanleyho 2x antény pro GPS kompas 1x radioanténa 3x anténa vysílající do DARPA E-stop ( = zajištující bezpečné zastavení v případě nouze ). Stanley disponuje soustavou kamer,které vidí prostor kolem auta až do osmdesáti metrů.Jeho další přístroje jsou gyroskop, akcelerometry pro zjištění směru a orientace. Dále pak sensory namířené na kola, za účelem nahrazení tachometru v případě ztráty spojení (např. už zmíněné tunely, způsobující ztrátu signálu). |
TŘETÍ ROČNÍK
Třetí ročník se konal dne 3. Listopadu roku 2007 a tentokrát se od minulých ročníků velmi lišil. Organizátorům došlo, že jsou auta potřeba do budoucnosti připravit nejenom na pusté pouště bez provozu, ale také na řádný provoz ve městě. Proto se třetí ročník pojmenoval Urban Challange a odehrával se v ulicích,v dopravní špice. Jednalo se o areál s nasimulovanou dopravní zátěží a proto všichni účastníci okolního provozu věděli, o co se jedná. Je to zkouška samořídícíchaut a kdyby se něco pokazilo, byli na případnou nehodu připraveni . Ročník požadoval ujetí 96 km trasy pod 6 hodin.
Týmy a jejich auta čekaly ještě před začátkem hlavní akce tři oddělené zkoušky. Auta musela kličkovat mezi paralelně zaparkovanými auty, zaparkovat a bezpečně zastavit nebo rychle přeplánovat trasu cesty a dorazit do cíle. Z jedenácti týmu bylo šest úspěšných.
Na prvním místě se umístil tým Tartan Racing s jejich autem Boss.
Boss dojel v časovém úseku 4 hodiny 10 minut 20 vteřin s průměrnou rychlostí 22.53 km/h a obdržel tak peněžní odměnu ve výši 2 milionů dolarů.
StandfordRacing tentokrát skončil na místě druhém s odměnou 1 milion dolarů.
DARPA se poté začla věnovat problematice a soutěži robotů a proto se jí nadále nebudeme věnovat.
Týmy a jejich auta čekaly ještě před začátkem hlavní akce tři oddělené zkoušky. Auta musela kličkovat mezi paralelně zaparkovanými auty, zaparkovat a bezpečně zastavit nebo rychle přeplánovat trasu cesty a dorazit do cíle. Z jedenácti týmu bylo šest úspěšných.
Na prvním místě se umístil tým Tartan Racing s jejich autem Boss.
Boss dojel v časovém úseku 4 hodiny 10 minut 20 vteřin s průměrnou rychlostí 22.53 km/h a obdržel tak peněžní odměnu ve výši 2 milionů dolarů.
StandfordRacing tentokrát skončil na místě druhém s odměnou 1 milion dolarů.
DARPA se poté začla věnovat problematice a soutěži robotů a proto se jí nadále nebudeme věnovat.